V posledních týdnech bojujeme tady u Knihkupce s takovým jedním nešvarem. A nevíme přesně co s tím. Tak se vás zeptáme.
Jde o to, že jsme napojili na naše skladová data téměř už všechny významné knižní distribuce. Má to značné výhody (a taky nevýhody). Můžeme tím pádem nabídnout k prodeji násobně víc titulů, než dříve (nelze mít skladem v našem knihkupectví veškerou knižní produkci v Česku), zato ovšem nemůžeme garantovat pravdivost údajů o dostupnosti od našich dodavatelů. Ne že by v tom naši dodavatelé měli až takový bordel. To bychom si nedovolili říct. Nicméně, vzhledem k tomu, že aktualizace dat ze skladů našich dodavatelů neprobíhá online, ale jen 1x denně, tak se situace může v čase změnit. Navíc někteří dodavatelé uvádějí ve svých souborech, které nám posílají, jako dostupné i ty tituly, které sami skladem nemají, ale (někdy se ukáže, že údajně) jsou k dispozici u výrobce. A tak dále. Zkrátka a dobře, kvůli tomu, že jsme zvýšili díky importům dat od dalších dodavatelů počet knih v nabídce z původních cca 40 000 na více než 75 000, se nám zvýšil počet objednávek, které, jak později zjistíme, nelze z důvodu chyb v udávané skladové dostupnosti vyřídit či je doba jejich vyřízení extrémně dlouhá (14 dní a více). A to z nuly na několik desítek. Což je dost. A hodnocení zákazníků na Heurece nám tím pádem také padá, čemuž se vlastně ani nelze divit. A nás to mrzí, protože si na kvalitě naší práce zakládáme.
Napadají nás tato řešení:
1) Přidat k detailům položek, které nemáme skladem, varování, že nemusí být možné objednávku vyřídit. To jsme udělali a přidali jsme k takovým položkám tento text: „Dodání nelze zcela garantovat, skladová dostupnost u dodavatele se může bez našeho vědomí kdykoliv změnit. Pokud nebude možné zboží dodat, budeme Vás informovat a případnou platbu bezodkladně vrátíme. Pokud bude možné zboží dodat, budeme Vás co nejdříve informovat o předpokládaném termínu dodání.“
2) Pohrabat se trochu v datech od našich dodavatelů a všude tam, kde uvádějí počet dostupných kusů méně než, kupříkladu, 10, zrušit možnost objednání takového zboží. V tom případě by se zásadně snížila nabídka počtu titulů, ale zato by se dalo na údaje o skladové dostupnosti více spolehnout.
3) V krajním případě nabízet k prodeji jenom položky, které máme skladem u nás v knihkupectví, ale tím pádem bychom razantně omezili naši nabídku z nynějších zhruba 75000 titulů na plus mínus 15000 a navíc by to asi mělo za výsledek, že by se podstatně snížil počet objednávek od zákazníků. Zato údaje o dostupnosti by seděly téměř na sto procent (chybu nelze nikdy vyloučit, kolikrát jsme jen hledali v knihkupectví knihu, kterou jsme měli mít „papírově“ skladem, a nenašli).
Tak jak, co nám poradíte, abychom s tím nešvarem udělali?
Myslím, že většina čtenářů je velmi zvědavá, jak se Michal Viewegh uvede poté, co prodělal těžkou nemoc. Viewegh už v mnoha rozhovorech líčil, jak mu následky nemoci ztěžují jeho práci a jeho posttraumatická deníková kniha Můj život po životě taktéž příliš nepřesvědčila. Proto je zvědavost a očekávání, jak a zda vůbec se Viewegh vrátí do hry, naprosto přirozené.
Nakladatelství Druhé město už oznámilo, že kniha Zpátky ve hře vyjde v květnu a zveřejnilo anotaci a náhled obálky.
„Nová kniha Michala Viewegha dostala název podle jedné ze třinácti povídek, která je i povídkou finální. Autor v nich svou oblíbenou postavu — Oskara — vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu či nevěrám, ale také skoro jisté smrti. Stárnoucí hrdina ji sice přežije, ovšem záhy se ocitne ve víru těžkých následků. Jedním z nich je rozvod spojený s rozvratem Oskarových dosavadních jistot. Na povídkách teď znovu oceníme čtivost i spád a také další Vieweghovy tvůrčí přednosti, včetně ironie, melancholické grotesknosti a místy i překvapivě silné nadsázky. Stručně řečeno: nejpopulárnější český spisovatel je zpátky ve hře!“
Tak uvidíme. Sami jsme zvědavi, kam se Oskar, autorovo alter ego, posune, a doufáme, že nakladatelská anotace neklame a kniha bude vskutku čtivá, se spádem, ironická, melancholicky groteskní a plná nadsázky. A ne ufňukaná, vážná, sebelitující a těžkopádná, jaký byl dle mnohých kritiků Můj život po životě a jak se jeví sám autor v rozhovorech v posledních měsících (kupříkladu na DVTV).
Stieg Larsson přišel, viděl, napsal a ještě než si stihl užít slávu svého díla, tak zemřel. Prý měl v plánu napsat celých sedm knih o novináři Blomqvistovi a hackerce Salanderové, ale stihl napsat pouze tři. V nakladatelských a knihkupeckých kruzích se už nějaký čas šušká, že se pera chopí jiný autor a pokusí se na Larssonovo dílo navázat. Dnes vydalo nakladatelství Host tiskovou zprávu, která to šuškání potvrdila:
Čtvrtý díl světového fenoménu Milénium vyjde v českém překladu 27. srpna v nakladatelství Host pod názvem Dívka v pavoučí síti. Kniha byla za účasti nakladatelů a autora tento týden představena na knižním veletrhu v Londýně.
Pokračování trilogie Stiega Larssona napsal na popud spisovatelova švédského vydavatele David Lagercrantz, novinář a autor bestsellerové biografie Já jsem Zlatan Ibrahimović. „Když jsem si znovu přečetl celé Larssonovo Milénium, uvědomil jsem si, jak je to komplexní dílo. Jak do sebe vše zapadá. Bylo těžké proniknout do této celistvosti a zároveň ji nenarušit. Musel jsem všechno absorbovat. Orientovat se v prostředí a vtělit se do jednotlivých postav. Nejjednodušší pro mě bylo pochopit Blomkvista, on je tak trochu moje alter ego,“ řekl Lagercrantz.
Čtvrtý díl série s Lisbeth Salanderovou a Mikaelem Blomkvistem vyjde na konci srpna k desátému výročí švédského vydání prvního románu Muži, kteří nenávidí ženy (česky Host 2008). Kniha Dívka v pavoučí síti vychází v češtině ve stejný den jako švédský originál a anglický překlad.
„Já sám patřím ke čtenářům, kteří kouzlu Larssonova Milénia zcela propadli, a samozřejmě i mé pocity spojené s vydáním pokračování jsou smíšené. Kromě smutku, že Stieg Larsson už nemohl ve svém příběhu pokračovat, pociťuji na jednu stranu obavu, že už to nebude ono, ale na druhou stranu se prostě nechci s Lisbeth a Mikaelem rozloučit a toužím se dozvědět, co se s nimi stane dál. Sám fakt, že byl napsán čtvrtý díl, je důkazem toho, jak silné postavy a podmanivý svět Stieg Larsson stvořil. Jsem šťastný a hrdý, že můžeme vydat pokračování tohoto fenoménu, který změnil moderní krimi literaturu, a jsem přesvědčen, že David Lagercrantz fanoušky Milénia nezklame,“ uvedl k českému vydání knihy ředitel nakladatelství Host Tomáš Reichel.
Práva na čtvrtý díl Milénia byla prodána do čtyřiceti zemí, v pětadvaceti z nich vyjde zároveň s originálem. Dosavadní trilogie vychází v padesáti zemích světa a prodalo se jí přes 80 milionů výtisků. Jen v České republice se čísla prodejů vyšplhala na čtyři sta tisíc.
Anotace:
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu
Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání.
Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná.
Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.
Tak co, bude to nastavovaná kaše nebo nový začátek? Uvidíme v srpnu.
Román z devadesátkovýho Londýna
Tuhle knihu jsem už kdysi četl. Možná dokonce i několikrát. Přesto si nevybavuju, že by ve mně zanechala nějaký zvláštní dojem. To zřejmě proto, že některé knihy vyžadují patřičný čtenářův věk.
Co jsem si taky mohl vzít ve dvaceti nebo jednatřiceti z knihy, jejímž hrdinou je týpek na hraně čtyřícítky, který se tak nějak plácá, mentálně setrvává někde v pubertě, není moc úspěšný, ale o to víc zaujatý svou sbírkou desek? Ve dvaceti a jednatřiceti jsem byl king a starůstky nějakýho pošahanýho a neambiciózního chlápka, kterej provozuje tak nějak horko těžko přežívající krámek s vinylama, mi asi přišly bejt dost vzdálený. Ovšem, pro člověka čtyřicetiletýho, kterej má ten dojem, že se plácá tak nějak podobně jako hrdina knihy (byť, pravda, ještě o něco víc milostně neúspěšnýho), je četba téhle knihy neúprosnou současností.
Příběh se odehrává v devadesátých létech v Londýně, přesahuje ovšem do šedesátek – sedmdesátek, kde Roy, ten neúspěšnej týpek, alespoň co se hudby týče, uvízl. Roy má krámek s deskama, právě ho opustila dívka, a on má potřebu jí literárně sdělit, že je žabařka, že těch lásek, které ho zranily ještě víc, bylo ještě před ní dobrých deset. Začíná defilé všech těch jeho lásek, od těch dětských a pubertálních až po ty dospělé. Roy se rozepisuje o všech svých neúspěších a, dámy prominou, je to chlapské čtení. Jen by to málokterý chlap byl schopen takto napsat. Ano, jistě bylo v literatuře sepsáno mnoho osudových a romantických příběhů, ale Hornby jde na dřeň. Jedna velká frustrace. Dokážu si představit spoustu čtenářů pánského pohlaví, kteří nad všemi těmi osudovými ženami ohrnou nos, ts, no tak co, pro jedno kvítí slunce nesvítí. Ale, ruku na srdce, i vy jste jistě byli frustrováni, když jste v patnácti na lavičce v parku dobývali srdce nějaké té Jany či Anežky, a když vám ani po týdnu nedala, tak jste ji coby frigidu pustili k vodě. A jak vaše ješitnost zuřila, když ji Franta odvedle sklátil na druhým rande. To prostě nejde jen tak přejít, ať si třeba říkáte, že ne. Anebo ta Helena: Táhla to s Jardou, a vy jste po ní toužili. Až tak, že jste ji Jardovi odloudili. A pak vás přestala zajímat. Ne že by najednou byla méně žádoucí a krásná, ale cíl byl splněn a co pak s ní.
A teď si představte, že v těch šestatřiceti letech, potom, co vás pustí dívka k vodě, pojmete jako Roy nápad, že by bylo dobré všechny ty dávné lásky zkontaktovat a pídit se po tom, proč to tehdy skončilo. Jasně, koho to zajímá, vždyť je to dvacet let stará historie, ale byli byste toho schopni? Já ne, přiznávám bez mučení. Ty moje lásky tehdy skončily stejně nevysloveně, jako ty Royovy. Já osobně bych se v těch ranách dloubat nechtěl. Roy ano. A tak Roy obvolává všechny ty bývalé a zjišťuje, že ty nevyslovené konce byly ve skutečnosti konkrétnější, než by se domníval. A tak zjišťuje, že ta Zuzana, která ten nevyslovený konec brala zdánlivě statečně, je nyní o dvacet let později tlustou zahořklou ženou, která byla zjevně zlomena víc, než on. A ta, která mu týden nedala, aby se pak za dva dny spustila s Frantou, ještě nyní melancholicky konstatuje, že Roye vlastně milovala, jen nechtěla vypadat jako děvka, proto dělala Zagorku, a když ji milý Roy pustil k vodě, tak usoudila, že lépe býti s Frantou děvkou, leč ani to jí štěstí nepřineslo. Banální příběhy, každý to zná, leckdo asi mávne rukou, ale opravdu jste takoví cynici? Opravdu by vám to nebylo líto, kdybyste, jako Roy, po těch dvaceti letech zjistili, že jste se zachovali jako kreténi? Royovi to vlastně ani líto není, mně by bylo. A proto bych se zrovna třeba já v těch ranách dloubat nechtěl.
Potom, co Roy absolvuje tohle kolečko po všech těch láskách, a co objasňuje, proč se mu s dívkami docela dařilo (spíše se ptal a zajímal, než aby sám hovořil; to jsem nevěděl, musím to taky někdy zkusit), absolvuje obvyklou aférku, která mu nic jiného, než chvilkový nadmutí ega z toho, že ošukal zpěvačku, nepřinese, jak to tak bývá, a pak už následuje finále příběhu. Ta dívka, Laura, co ho pustila k vodě, a odstěhovala se se sousedem, ta, co v něm spustila všechny ty frustrace a žárlivosti a nechutné telefonáty, přichází o otce a na jeho pohřbu nechce mít po boku toho současného souseda, ale Roye. Těžké situace začasté cosi vyjasní. A ta Laura udělá opravdu mnoho, aby se dali opět dohromady. Nedá mu jednu šanci, ale deset šancí. Nahání ho, když pod dojmem nějakých poťouchlých řečí z úst její kamarádky Roy prchne z pohřbu jejího otce, čeká na něj v dešti, zatímco on se infantilně schovává někde za nějakou zídkou, přežije i to, když Royovi nabídne milování v autě a on to zazdí tím, že nemá ochranu a že pakliže spala s tím sousedem, tak bůhvíco by od ní mohl chytit (tak krutí byste nebyli ani vy, co říkáte, navíc zazdít sex v autě?, když s tím ona přijde?, kdo by byl tak frustrovanej, že by to takhle vystornoval?, já teda rozhodně ne), pak Laura zorganizuje koncert americké zpěvačky v Royově upadajícím obchodě s deskami a nakonec mu vyjedná dýdžejskej set v klubu, kde kdysi ve zlatejch časech dýdžejoval. Prostě ohromná láska a ohromný úsilí. Tak to by snad umravnilo každýho, nakonec i toho Roye, kterej sice má tak nějak vzadu v hlavě pocit, že je tak trochu manipulován, ale nakonec, pozor, happy end, uzná, že toto je ta pravá láska.
Víte, ať si každej druhej chlap třeba myslí, že jeho ego by takové vyústění příběhu nesneslo, že přece nejsou takoví matláci, kteří nepotřebují, aby jim nějaká ženská takhle organizovala život, tak si přesto myslím, že Nick Hornby ví, po čem chlapi touží.
A proto, ačkoliv jsou Všechny moje lásky chlapské čtení, měly by si tu knihu přečíst především ženy.
Ovšem, aby si knihu mohly ženy přečíst, musí zamířit do knihovny. Titul je bohužel rozebrán u dodavatele, a tak ho, i když bychom chtěli, nemůžeme dodat. To nám ale nebrání, abychom ho mohli doporučit.
Čtenáři a fanoušci severských detektivek od Joa Nesbøa se mohou začít radovat. Policie, nejočekávanější kniha měsíce dubna se objevila na pultech českých knihkupectví.
Nakladatelství Kniha Zlín konečně vydalo nejočekávanější knihu tohoto roku od nejznámějšího spisovatele Joa Nesbøa s názvem Policie.
Tato desátá kniha v pořadí navazuje na předchozí knihu s názvem Přízraky, kde byl náš známý detektiv Harry Hole ,,zastřelen” synem jeho lásky Rachel.
Policie začíná vraždou policisty v důchodu, který jel na kole nad město. A poté se ve městě dějí další vraždy. Nejzajímavější na nich je, že se nacházejí na místech, kde už kdysi byl někdo zabit, ale žádná z těch vražd nikdy nebyla objasněná. Navíc každá oběť umírá jiným způsobem, někdo umírá zastřelením, někdo je rozřezán a tak dále.
Harry jako bývalý policista nechce mít s těmito případy nic společného, až do vraždy jednoho jeho známého, a kývne na nabídku na spolupráci.
Postava vraha Vás hodně překvapí, protože se ukrývá až do konce závěru knihy. Harry ví, že se vrah nachází hodně blízko.. Bude vrahem masový vrah Valentin, který utekl z vězení a nechal si udělat plastickou operaci obličeje, aby ho nikdo nepoznal? Bude vrahem někdo od policie? Nebo snad mladá studentka Silje, která Harryho ještě navíc obviní ze znásilnění?
Tento strhující děj, který Vás nechá po celou dobu v napětí je velice povedený. Určitě se u něj nudit nebudete, protože Vás vtáhne do děje a po celou dobu budete chtít vědět, kdo je skutečným vrahem.
Policii si může přečíst jak skalní fanoušek Nesbøa, ale také čtenář, který se s jeho tvorbou nikdy ještě nesetkal. Určitě nebudete litovat!
Policie, Jo Nesbø
Je to neuvěřitelné, ale už i my jsme si založili blog! A to jen proto, že k Vám chceme být ještě blíž, než je tomu doposud. Chceme s Vámi komunikovat a sdílet vše, co nás v knižním světě zaujalo a zaujme, a že toho bude hodně.
Těšit se můžete na novinky knih daného měsíce, recenze knih, které nás zaujaly a mnoho dalšího z knižního světa.
Budeme moc vděční, když nás budete číst, protože Vy, zákazníci jste smyslem naší práce.
Váš knihkupec.com
Obchod knihami
Nejnovější komentáře