Knižní zajímavosti

Čas od času postihne knižní trh větší či menší mánie. A to nemluvím o očekávaných knihách prověřených autorů.

I když…

Asi už my, knihkupci, nikdy nezažijeme to, co se dělo při uvádění posledních tří dílů Harryho Pottera na trh.

Toho předposledního jsme u nás v knihkupectví ve Vrchlabí složili celou dodávku, a přísaháme, za týden jsme ty stovky knih prodali. Posledního jsme už složili jen půl dodávky, tou dobou se už klubal internetový prodej, a navíc si značnou část nákladu objednaly markety pro prodej mezi houskami a pracími prášky, a tak jsme už poněkud paběrkovali. Koneckonců, to samé se dá říci o knihách Dana Browna. Ztracený symbol ještě mizel po desítkách, Inferno už paběrkovalo. I když v tomto případě asi propad prodejů způsobil spíš úpadek popularity autora. I jemu je už asi jasné, že ač by se snažil sebevíc, tak takovým fenoménem, jako když napsal Šifru mistra Leonarda či Anděle a démony, už nebude.

Mimoto se čas od času objeví nějaká kometa, snad nejprodávanější knihou u nás v knihkupectví byl svého času opus o tom, kterak Dáša Havlová zanášela Václavovi, sepsal to nějaký její tajemník a já už si ani nepamatuju, jak se ta kniha jmenovala. Vím jenom to, že jsme jen tak na zem vedle pokladny postavili asi pět set kusů té brožurky i s paletou a už za týden jsme s nepotřebnou paletou zatápěli v kamnech. Ještě v paměti máme kometární dopad první knihy Ládi Hrušky, která byla hitem loňských Vánoc. Sice každý druhý z těch stovek zákazníků, kteří si tu knihu koupili, považoval za potřebné u pokladny tvrdit, že knihu nemá pro sebe, ale pro maminku, babičku, milenku a další osoby, to ale nijak nesnižuje fakt, že počet těch babiček a milenek se blížil celkovému počtu babiček a milenek, které ve Vrchlabí a okolí žijí.

Ale chtěl bych přece jenom pohovořit o jiných mániích.

Třeba. Asi tak deset nebo víc let to bude. Objevily se takové brožurky s „kouzelnými“ obrázky. Byly to jakési trojrozměrné obrazy, na které když člověk minutu čučel, tak buď prohlédl ten do hloubky obrazu mizející prostor, anebo ho začala bolet hlava. Pamatujete na to? Koupili jste si to? No, a kde je tomu teď konec. Nicméně, v čase té mánie jsme prodali stovky těch brožurek s těmi bolest hlavy způsobujícími obrázky. Trvalo to pár měsíců a pak po tom neštěk ani pes. A kdyby štěk, tak snad jenom proto, že by se při pohledu na ty obrázky zbláznil.

Dalším takovým fenoménem, to bylo zhruba tak před třemi či čtyřmi roky, bylo „gumičkování„. Jéje, to bylo najednou knih, podle kterých jste si mohli ugumičkovat náramek nebo psa nebo kočku. A samozřejmě i všelijaké sady, některé i se stavem, který to gumičkování posunul téměř na profesionální úroveň. Připomnělo mi to tehdy letitou mánii kolem céček. Bylo to dost podobné. I gumičky jste si mohli koupit barevné či perleťové, jen o svítících nic nevím, ale divil bych se, kdyby nebyly. A teď. Po gumičkách neštěkne pes, leda ten zaprášený, kterého jste si ugumičkovali a teď zapomenut leží někde v útrobách krabice s bordelem, a leží tam jen proto, protože z nějakého zvláštního důvodu k němu máte nějaký citový vztah.

A teď tu máme další mánii.

Přiznávám, když někdy na začátku roku začalo jako první nakladatelství Grada vydávat knihy s „relaxačními omalovánkami pro dospělé„, trochu jsme si ťukali na čelo. „Tohle opravdu někoho zajímá?“, ptali jsme se sami sebe a nakoupili do obchodu po dvou kusech, aby se neřeklo. Uplynulo pár měsíců, a hle, máme tady další mánii. Omalovánek pro dospělé jsou najednou desítky, není významnějšího nakladatelství, které by se k mánii též nepřidalo, i neknižní showbyznys ucítil zajímavé tržby, a tak máme k dispozici omalovánkové knihy s Harry Potterem či oficiální omalovánky seriálu Hra o trůny. My jen zíráme.

A ptáme se: „Opravdu Vás to baví?“ Zabývat se vpodstatě dětskou zábavou, i když, pravda, omalovánky pro dospělé jsou opravdu o hodně sofistikovanější, než omalovánky s krtečkem pro děti. Nicméně vskutku zajímavé prodeje tohoto zboží asi odpovídají za Vás. „Baví.“

Snažíme se to pochopit. Propagační materiály výrobců obsahují silné výrazy na téma eliminace stresu a vynikající relaxaci. Ale jako… Fakt?

Na jednu stranu chápeme. Doba je rychlá. Relaxace při nějaké činnosti, která vyžaduje soustředění a preciznost, to dává smysl. Ne každý je až tak zručný, aby si vyrobil tašku, šálu, košík či něco jiného. A dobrý pocit z výsledku práce, byť jím není šála či košík, je pořád dobrý pocit z výsledku práce.

Přesto tak nějak podvědomě cítíme, že jde zase o jednu z mánií, která pomine. A zároveň si říkáme, že ty mánie jsou stále infantilnější. Co bude dál? Mánie plyšáků pro dospělé? (Ehm, ta už tady asi dávno je, však všechny ty figurky, které si nejeden z nás vozí v autě buď zavěšené za vnitřní zrcátko či dbale či nedbale položené pod zadním sklem, hovoří za vše.) Mánie stavebnic pro dospělé? (Že se vůbec divíme, vždyť všechny ty drony a auta na vysílačku bezpochyby sestavují a ponejvíce s nimi drandí tatínkové.)

Ale víte co? My jsme vlastně přátelé všech těch mánií. Už si sice nepamatujeme, jak se jmenovala ta kniha toho tajemníka, ale pamatujeme si, že jsme si díky ní koupili náš první počítač do našeho knihkupectví. Ještě si trochu pamatujeme na mánii s Harry Potterem a Danem Brownem, však nám pomohly k tomu, že jsme si do obchodu mohli koupit nový nábytek. A díky Láďovi Hruškovi a jeho první kuchařce nás letos nezaskočilo, že nám v krátkém časovém úseku v obchodě zdechly dvě čtečky čárových kódů a jeden počítač, které jsme si kdysi koupili díky gumičkovací mánii.

Takže proto jsme si letos pořídili na omalovánky pro dospělé do obchodu nový stojan, na kterém se pěkně vyjímají a proto jsme na eshopu vytvořili speciální sekci, v které si můžete tento artikl pohodlně vybrat a se slevou zakoupit.

Potřebovali bychom totiž novou tiskárnu na účtenky. Ta současná občas kýchne, občas zastávkuje, občas trucuje. A vzhledem k tomu, že podle představ pana Babiše by taková tiskárna už za rok měla nejen tiskat, ale i účetnky kamsi do státních útrob zasílat, tak by se nám dlouhé trvání té omalovánkové mánie docela hodilo.

Tedy: omalovávejte, relaxujte, stres zabíjejte. Zabijete tím i ten náš stres, až ta naše tiskárna účtenek kýchne naposled.

e

Tak… Samozřejmě. My knihkupci máme rádi knihy, které se tak nějak prodávají samy čili trháky či bestsellery, tutovky a kasaštyky. Takovým kouskem byla trilogie Stiega Larssona Milénium. Já sám jsem všechny ty dívky, které nenáviděly muže a hrály si s ohněm a kopaly do vosího hnízda, zhltl během nekonečných nocí a opravdu je mi líto, že autor skonal dříve, než aby si úspěch svých knih užil, a byl pak pod tím ohromným tlakem sepsat všech deset dílů, které měl prý v hlavě.

I filmy se dle mého docela podařily, byť tedy představitel Mikaela Blomqvista ve švédské verzi mi připadal trochu jako fouňa, zatímco ten z americké verze byl naopak až přespříliš bondovský. Zato obě Lisbeth Salanderové byly ve svých rolích špičkové, ta švédská dokonce famózní.

Dnes přichází na trh po celém širém světě nový díl, samozřejmě nenapsaný ze záhrobí Stiegem Larssonem, ale jiným autorem. Přesto, že až na Martina Stránského (to je snad poprvé, kdy zaznamenávám, že zvuková verze jakékoliv knihy, v tomto případě namluvená tímto králem českých audioknih, vychází ve stejný den jako verze tištěná) zatím skoro nikdo neví, kam se příběh ubírá, přesto, že bych nechtěl přistupovat k pokračování Milénia s předsudky, tak mě ta marketingová masáž nakladatelství Host a všemožných dalších na prodeji knih zainteresovaných subjektů svou bombastičností poněkud irituje. Samozřejmě, všichni chceme prodávat. Ale.

Ale. Zaprvé autor. David Lagercrantz. Zatím napsal jenom životopisnou knihu o fotbalistovi Ibrahimovičovi. Přemýšlím, když chtělo švédské nakladatelství zase něco z Milénia vytěžit, to opravdu tam na tom thrillerům zaslíbeném severu nehledalo jiného, jak bych to tak řekl, proslulejšího, autora? Anebo hledalo a všichni ti severští mistři pera od Neshoho až po Mankella či Keplera ho poslali při vidině na parazitování na Larssonovi do háje?

A jak se Lagercrantz ke svému úkolu postavil? Otrockým napodobováním Larssonova stylu či taky nějakým vlastním vkladem do proslulé série?

Zadruhé. Ale asi vlastně zanulté. Pieta? Samozřejmě, ohledně dopisování děl mrtvých autorů nic nového. Už Jeffery Deaver napsal novou bondovku. A Sophie Hannah nového Poirota dle Agathy Christie. Leč v tomto případě jde o pokračování v dílech již mnoho let mrtvých autorů. Také autorů, kteří, alespoň jak je mi známo, narozdíl od nemnoho let mrtvého Stiega Larssona, neměli v plánu své vlastní pokračování příběhu. Není trochu divné pokračovat v díle, o kterém se tak nějak všeobecně ví, že jeho autor měl v plánu nějaký vývoj, který se může od pokračování od jiného autora diametrálně lišit? Pokud měl Larsson v plánu ve čtvrtém díle jak Blomkvista, tak Salanderovou nechat zemřít při výbuchu a v dalších šesti pokračováních nechat nastoupit na scénu jiné hrdiny, a Lagercrantz je nechá přežít i atomový výbuch, tak nebude to skoro až hříšná neúcta k člověku, který se už nemůže nijak bránit?

Já vím, já vím… Všichni zainteresovní, od nakladatele po autora se zaklínají tím, že naopak vlastně vzdávají původnímu autorovi hold. Všichni zainteresovaní, včetně mě jako knihkupce se těší, že zase po nějaké době zacinká, a pokud zacinká hezky, tak se ne dalších šest, ale rovnou deset dílů napíše, vydá a prodá. A pokud se autor neosvědčí, tak zkusíme přemluvit k dalšímu pokračování třeba i toho Nesboho. Anebo vypíšeme mezinárodní soutěž na dalšího autora, možná oživíme i skomírající žánr reality show a do domu Big Brothera zavřeme spisovatele z celého světa, které budeme postupně z televize vykopávat, když špatně odpoví na otázku: „Kolik má Lisbeth tetování na zadku?“.

Já si tu knihu přečtu. Nevím, třeba bude skvělá. Třeba autor nebude otrocky napodobovat Larssonův styl. Třeba ho naopak bude imitovat tak skvěle, že výsledek bude lepší než originál. Třeba se natočí film a Noomi Rapace bude mít další prostor na famózní ztvárnění Lisbeth Salanderové.

Třeba. Třeba se společně pohoršíme nad nemastným neslaným výsledkem nakladatelských a autorských epigonů.

V mém případě, ať už třeba za pár dní napíšu nadšenou recenzi na Dívku v pavoučí síti, přesto mi bude divno z toho, že jsem nadšen z díla, které vzniklo jenom proto, aby nám všem, zainteresovaným, zacinkalo.

20150827_102012

Dříve se ve školách leváci násilně přeučovali na praváky, byla to divná doba, kdy si pedagogové mysleli, že jediná pravá ruka pro psaní písmenek je ta pravá. Přitom, jak jsem dneska slyšel z rádia, leváci bývají kreativnější osobnosti, poněvadž používají více levou mozkovou hemisféru. Je to pravda. Třeba takový Levák Bob ze Simpsonových je, co se týče vymýšlení desítek různých způsobů, kterak zardousit Barta, velmi kreativní. A dnes má svátek. Je mezinárodní den leváků. Budiž mu přáno, ať je ve svých plánech nadále stejně tvořivý, však vše musí jednou skončit, i zdánlivě nekonečný seriál. A vyhlazení celé žluté rodiny levou rukou by byl bezpochyby konec, u kterého by nezůstaly pochyby, zda se mrtvola seriálu za pár let neoživí a nepojede se dál. Jako Bobby z Dallasu.

No, nyní se už leváci ve školách nepřeučují, poněvadž vyspělá pedagodická věda už seznala, že tou pravou rukou pro psaní písmenek může být i levá. Nicméně, i tak se ví, že malým leváčkům je třeba věnovat větší péči, a tak ku rozvíjení jejich kreativity a šikovnosti existuje celá řada příruček. Ono se to nezdá, ale většinový pravoruký svět je vůči levákům opravdu xenofobní. Všechny ty kliky, nůžky, zipy, to dá levákům zabrat, a tak je dobré jejich šikovnost rozvíjet od raného věku.

No, a když ani to nepomůže, je tu obchod Levárium Neda Flanderse.

Levák a všední den I - Pracujeme s levákem v předškolním věku - Ivo Vodička

Levák a všední den II - Pracujeme s levákem v předškolním věku - Ivo Vodička

Máme doma leváka?  Pracujeme s levákem v předškolním věku - Ivo Vodička
Levá a pravá - Pracujeme s levákem v předškolním věku - Ivo Vodička
Grafomotorická cvičení pro malé leváky - Ivo Vodička
Levák kreslí, maluje a tvoří - Pracujeme s levákem v předškolním věku - Ivo Vodička

Tak samozřejmě, pokud hodláte ztroskotat na pustém ostrově, tak by bylo záhodno si do evakuačního zavazadla přibalit buď Příručku SAS: Jak přežít či alespoň Robinsona Crusoe, aby člověk tak nějak věděl, jak si tu skvělou dovolenou užít a nenatáhnout při tom brka. Nicméně, pokud jde o ostrov pustý jen zdánlivě a pod palmou je umně schován mekáč, tak jak ostatně pusté ostrovy v 21. století vypadají, tak proč s sebou nevzít spotřební literaturu, kde je stejně jak v hambáči chytře namíchána romantika (ach, ta houstička je stejně vláčná jako dívčí prdelka) s překvapením (ups, ta hořčice má nějakou stříkací konzistenci) a dramatem (chm, tatramatka ten žlutý flek nepere). Všechny 4 knihy nabízí literární hambáč měrou vrchovatou.

Pokud máte tipy na další (tentokrát třeba i více praktické) knihy, které by bylo dobré vzít s sebou na pustý ostrov, tak šup s nimi do komentářů!

OSTROV ZTRACENÝCH SNŮ - Tamara McKinley

Ostrov tisíce pramenů - Karibská sága 1 - Sarah Larková

Motýlí ostrov - Corina Bomannová
http://www.knihkupec.com/image.php?id=257360

Uf, uf. Vedro. Už měsíc. A další dny žáru před námi. Každý se chladí, jak umí. Kravaťáci v oupnspejsech klimoškou, pivní skauti na zahrádkách desítkou, mroži a delfíni na Mácháči vodou jen o dva stupně studenější než vzduch. Jde to i jinak. Stačí vzít do ruky knihu s patřičně mrazivým názvem a začíst se. A k tomu zapnout klimošku. Nebo slopnout desítku. Nebo odběhnout po přečtení kapitoly do bazénku. S těmito čtyřmi knihami to určitě půjde. Máte nějaké další návrhy na chladící literaturu? Pište do komentářů.

Mrazivý chlad - Sandra BrownMráz - Bernard Minier

Sněhová královna - Michael Cunningham
Zimní oběť - Mons Kallentoft

Jsou to takové nenápadné bestsellery, o kterých pár kilometrů od města či obce, kterých se týkají, nikdo ani neví. Ve zbytku republiky si jacísi rodáci a fajnšmekři koupí pět kusů, ale to musí svého knihkupce opravdu přemlouvat, aby tu knihu o historii městysu někde na druhé straně republiky objednal. Knihkupec se snaží, ale někdy prostě nelze knihu o historii zapadlé jihočeské vísky vůbec sehnat. Často totiž takové knihy vydávají nějaká místní nakladatelství či dokonce obecní úřady a titul se tak do celostátní distribuce vůbec nedostane. Ano, mluvíme o specifické regionální literatuře.

Je opravdu zajímavé, kolik se v městech a městysech najde patriotů, kteří lokální literaturu koupí. Občas se dokonce takový nějaký titul objeví i v celostátních knižních žebříčcích Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Bude tomu tak bezpochyby proto, protože obyvatelé města, o kterém zrovna taková nějaká publikace vyjde, vezme obchod místního knihkupce ztečí a nakoupí desítky kusů během týdne. A takový počet knih, byť se titul prodává třeba jen v jednom knihkupectví, pak dokáže ovlivnit i celostátní žebříček, v kterém jinak dominují celostátní či dokonce celoplanetární bestsellery.

Nám se toto stalo v roce 2006, kdy vyšlo první vydání knihy Vrchlabí z edice Zmizelé Čechy, a kdy jsme nestíhali knihu doplňovat. Během týdne jsme prodali desítky kusů a měli jsme díky této knize tu čest poznat mnoho místních obyvatel, kteří jinak jaktěživi do knihkupectví nevstoupili. Nakonec jedno jediné vrchlabské knihkupectví prodalo více než tisíc kusů této knihy a to už je asi solidní výkon. Netušíme, jak početné bylo první vydání této knihy, ale jak tak nějak víme, tak podobné tituly se vyrábějí v počtu kolem dvou tisíc kusů, takže se asi dá říci, že se nám zřejmě podařilo prodat víc než polovinu nákladu tohoto titulu. Posledních několik let byla tato kniha již vyprodaná a dá se říct, že nám chyběla, protože tu a tam se na ní nějaký zákazník zeptal. Podařila se ale dobrá věc, domluvilo se město, domluvili se místní prodejci knih a podařilo se shromáždit tak kulantní objednávku, že se nakladatelství Paseka vyplatilo knihu dotisknout. Samozřejmě už nepředpokládáme takové masivní prodeje, vzhledem k počtu obyvatel města (13 000) se dá předpokládat, že téměř v každé rodině už nějaký výtisk této knihy v knihovně trůní, ale oni se narodí noví patrioti, takže v průběhu pár následujících let snad těch několik stovek nově vydaných kusů udáme.

V poslední době vůbec máme štěstí na nové knihy z našeho regionu. K dispozici je jich několik. Máme tedy plné sklady a zatím tedy čekáme na nával patriotů. Zatím marně. Ale ono to přijde.

Vrchlabí - Zmizelé Čechy - Jiří Louda, Blanka Zázvorková

Krkonoše v roce 1938 - armáda a opevnění - Radan Lášek

Tajemné stezky - Krkonoše - Rájem i peklem Obřích hor - Luboš Y. Koláček

Výrobci kalendářů jsou takoví tradiční optimisté. Větší optimisté byli jen komunisté, kteří mysleli na pětiletky dopředu. Kalendářisté oproti nim myslí dopředně jen na jeden rok. Ale i tak.  Takže pár dní po Silvestru už makají na kalendářích na další rok a někdy zjara už mají hotovo. První kalendáře na rok 2016 jsme tak naskladnili už někdy v dubnu a nyní se do obchodů valí první větší kalendářová vlna. Další, asi ještě větší vlna, zaplaví prodejny na konci léta.

Někteří zákazníci se upřímně diví, že ačkoliv ještě nebyli na dovolené, tak nám v obchodě visí kalendáře na příští rok. Jeden zákazník se nám svěřil, že mu ty kalendáře u nás v knihkupectví na zdi visící zkazily náladu, protože mu připomněly, že je už zase půl roku z roku v (no, víte kde). Jiní zákazníci k našemu údivu kupují kalendáře na příští rok už nyní. Proč ten údiv? Upřímně řečeno, ani moc nepočítáme s tím, že by se ty kalendáře, které nám zdobí v knihkupectví stěny, už nyní prodávaly. Bereme je spíše jako hezkou dekoraci a počítáme s tím, že jejich čas teprve přijde někdy na podzim či v zimě. Ale přesto: někteří lidé si ty kalendáře kupují už teď. Myslíme, že víme proč: nyní je nabídka kalendářů opravdu nejširší a počítáme, že maximálně někdy v půli září se vyprodají první z nich a v listopadu či prosinci už bude výběr poloviční. Vydavatelé kalendářů totiž obvykle vyprodané tituly nedotiskují, šlo by o velké riziko v případě tohoto specifického zboží, které má o Silvestru cenu stovku a prvního ledna korunu. Tedy nákup kalendáře s půlročním předstihem je z tohoto důvodu pochopitelný. Ale stejně: kam ti lidé ty kalendáře uloží? Nezapomenou, kam je dali? Najdou je v prosinci? Nebo až za rok?

Tak jako tak: Sice se říká, že Boha člověk nejlépe pobaví, když se mu svěří se svými plány, což výrobci kalendářů tak nějak dělají. Svěřují se s plánem, že svoje rok předem vytištěné zboží prodají, že po celý příští rok nespadne na Zemi žádný meteorit, že nějaký magor s červeným tlačítkem neodpálí atomovku a že supervulkán pod Yellowstonským národním parkem bude stále ještě předvádět gejzíry a nikoliv spektakulární výbuch.

Bůh se možná nad jejich plány bohovsky baví. Anebo si říká: „Ještě pár tisíc let vám dám, vy odvážní pošetilci. Když jste se nenechali vystrašit Mayským kalendářem a kalendáře na rok 2012 byly připraveny rok předem jako ostatně každý jiný rok, tak vás, odvážné, nechám být. Ale toho Nostradama, toho byste si přečíst měli!“

Zdeněk Hajný - nástěnný kalendář 2016 - Zdeněk Hajný

Myslivecký nástěnný kalendář 2016 (Baloušek) - BaloušekEscort Girls - nástěnný kalendář 2016 - Baloušek

Řeka čaruje - nástěnný kalendář 2016 - Baloušek

Krkonoše - nástěnný kalendář 2016 - Baloušek - Baloušek

Jarní pražský knižní veletrh je zdárně za námi. Kdysi dávno šlo o akci především pro nalezení nových obchodních partnerů a příjemné setkání mezi lidmi z branže. Dnes už jde jen o to, aby zákazníci, někteří vybaveni i taškami s kolečky, nakoupili co nejvíce knih s co největší slevou. Nakladatelé jim samozřejmě vycházejí vstříc, a tak mnozí z nich prodávají knihy konečným zákazníkům po jednom kuse výhodněji než svým velkoobchodním zákazníkům aka knihkupcům po krabicích. Jsme sice klidní a nad věcí, přesto ale na tento blešák už mnoho let nejezdíme, žádné nové obchodní partnery tam stejně nenajdeme a kolegové z branže jsou zaujati především tím, aby prodali příchozím co nejvíce knih se slevou, takže ani na nějaké delší hovory s nimi není čas. No, a navíc bychom se stejně rozčílili, když bychom viděli, jak jsou knihy tam na výstavišti degradovány do pozice housek, které je třeba prodávat po paletách.

Naši hokejisté skončili bramboroví. Jak se dá odvodit z toho, že v posledních dvou zápasech nevstřelili ani gól, tak evidentně na víc neměli. Škoda. Nejenom z toho důvodu, že bychom jim úspěch přáli, ale kvůli tomu, že pakliže se vyhraje, tak se tradiční ročenka k hokejovému mistrovství, která již brzy vyjde, prodává několikrát lépe než v letech neúspěšných.

Desátý svátek hokeje - 79. mistrovství světa Praha/Ostrava - Olympia

Na druhou stranu, hokejové mistrovství vlilo novou krev do žil Bobovi a Bobkovi, a tak se dá čekat, že jak knihy s nimi, tak i různé další předměty od samolepek k plyšákům chytnou nový dech a budou konkurovat zámořským hrdinům dětských pokojíčků, od Zvonilky až k Batmanovi. Škoda jen, že momentálně nemůžou svoji aktuální popularitu naplno využít. Všelijaké propagační předměty k pražskému mistrovství by byly, ale kniha není na trhu nyní žádná. Prý kvůli tradičním dědickým průtahům, tak jako tomu bylo u knih od Jaroslava Foglara, které kvůli tahanicím o autorská práva tak dlouho nevycházely, až dnes už skoro nikoho nezajímají. Či jak je tomu aktuálně i u Krtečka od Zdeňka Milera, jehož knihy a všelijaké další zboží je sice na trh masivně chrleno, ale dědicové se stále handrkují a je asi jen otázkou času, než soud chrlení nějakým předběžným opatřením zatrhne.

Bob a Bobek Bob 25cm a Bobek 20cm plyšoví - Vladimír Jiránek

Bob a Bobek Klobouk - Vladimír JiránekBob a Bobek kšiltovka - Vladimír Jiránek

 

 

 

 

 

 

Poslední týdny jsou, co se nakladateli mocně propagovaných novinek týká, ve znamení pokračování dříve úspěšných sérií či nových knih osvědčených autorů. Policie od Jo Nesboho je na trhu už pár týdnů a i v našem knihkupectví jde o nadprůměrně úspěšný titul. Prý jde o poslední případ detektiva Harryho Holea, což nás mrzí. Takových sérií, které kvalitativně neupadávají, je třeba. Nicméně, dobré je i skončit na vrcholu. A to se zde zjevně podařilo. Opačným případem totálního propadáku je přes mocnou propagaci v televizních zprávách nová kuchařka televize Nova, která má navazovat na předvánoční hit Vaříme s Láďou Hruškou. My tedy nevíme, jak jinde. Třeba jiní knihkupci jsou úspěšnější. Ale my si drbeme hlavu, že i přesto, že jsme byli k této nastavované kaši skeptičtí, nechali jsme se nakonec obchodním zástupcem nakladatele přesvědčit k navýšení naší původně skromné objednávky. Ono se to prodá. Třeba o Vánocích. Nebo možná už v létě, kdy navštíví naše knihkupectví turisté z venkova. Ale budou to dlouho blokované peníze, zdá se. Stejně rozpačitě zatím naši zákazníci přijímají novou povídkovou knihu Michala Viewegha. Domnívali jsme se, že budou více zvědaví na to, zda se po jeho nemoci alespoň přiblíží k bývalé lehkosti pera. Zatím ovšem zvědavost pokulhává. Stejně tak zatím pokulhávají prodeje nové grilovací kuchařky Zdeňka Pohlreicha. Moc se tomu nedivíme. Vyprodukoval jich už několik, a tak nám uniká smysl mít doma ještě jednu další. Které knihy z osvědčených sérií naše očekávání splňují? Dětské. Je to tak, na sobě lidé šetří, na dětech nikoliv. A tak vivat sérii knih pro dívky o Aničce od Ivany Peroutkové a sérii knih pro chlapce o Malém Poseroutkovi od Jeffa Kinneyho.

Policie - Jo NesboGrilování - 140 moderních grilovacích receptů - Zdeněk PohlreichZpátky ve hře - Michal VieweghAnička a divadlo - Ivana Peroutková

Deník malého poseroutky 9 - Výlet za všechny peníze - Jeff Kinney

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Blíží se léto, a tak se nakladatelé budou snažit udat turistické průvodce. Dají se tedy čekat výhodné akce na tento artikl. Zajímavé slevy nyní nabízí nakladatelství Jota na průvodce z řady Rough Guides.

Alpy - Turistický průvodce - Radek BenešAnglie & Wales - Turistický průvodce - Argentina - Turistický průvodce - Austrálie - Turistický průvodce - Brazílie - Turistický průvodce - Bulharsko - Turistický průvodce - Bousfield,RichardsonBurgundsko a údolí Loiry - Turistický průvodce - Chile - Turistický průvodce - Melissa Grahamová; Andrew BensonČína - Turistický průvodce - Dominikánská republika - Turistický průvodce - Sean HarveyEgypt - Turistický průvodce - Dan RichardsonFlorida - turistický průvodce - Sarah Hullová; Stephen Keeling; R. StraussováFrancie - Turistický průvodce - David Abram; A. Benson; R. BlackmoreIndie - Jih - Turistický průvodce - Kolektiv autorůIndie - Sever - Turistický průvodce - David AbramIsland - Turistický průvodce - David Leffman; James ProctorItálie - Turistický průvodce - Ros Belford; Martin Dunford; C. WoolfreyováJaponsko - Turistický průvodce -

Více průvodců Rough Guides v akci máme zde.

Chtějí se na akci, která se už měsíc omílá v médiích horem dolem, přiživit všichni, jejichž podnikání se hokeji podobá jen velmi, velmi vzdáleně?

Tak určitě.

Takže tu máme elektroobchody, které nabízejí k telebedýnkám zdarma pivo, supermarkety, z nichž každý má nějaké to své vlastní mistrovství, hračkárny, které zničehonic zaplavili plyšáci Boba a Bobka, vietnamské večerky, které rozšířily svůj sortiment o české vlajky, pivovary, které se snaží marketingově prokomunikovat jejich značku piva jako tu absolutně nejhokejovější, a, samozřejmě, hospody. Významná část hospod si nakoupila nové telebedýnky. A vlajky. Nějaká možná i plyšové Boby a Bobky ku vystavení na výčep. Tam nad ty cedulky s logy všech těch nejhokejovějších piv.

Naše podnikání má s hokejem o mnoho víc společného. Tak třeba takto v dubnu až květnu jsme v postavení mimo hru. Absolutním. Tyhle dva měsíce jsou totiž od jakživa pro knižní byznys nejméně přívětivé. Tržby klesají až k bodu mrazu. Jsou u ledu. Častěji než v průběhu roku vyhazujeme naše zaměstnance na zakázané uvolnění. Není jich v obchodě třeba, tak ať se prolétnou do volného prostoru, třeba i přes celé hřiště. Květen je také obdobím velmi tvrdých faulů. Kromě hokejového mistrovství vrcholí i pražský knižní veletrh a nakladatelé a knižní distribuce si servítky zrovna neberou. Provozují hlavně nesportovní chování, když na veletrhu prodávají knihy s obrovskými slevami levněji veletržním zákazníkům než svým celoročním obchodním partnerům, tedy knihkupcům. A možná ani nevědí, že si tím dávají vlastní góly, protože tím cenovým podlézáním říkají všem okolo, že jejich zboží nemá vlastně žádnou cenu.

Jak vidíte, tak náš knižní byznys má s hokejem rozhodně více společného, než třeba hospody, protože těch se v době mistrovství světa postavení mimo hru, zakázaná uvolnění, ba ani fauly, netýkají. Možná tak prodloužení. To by se jim přiznat dalo.

Takže i my se pokusíme přiživit a vyložíme zde do tohoto výkladu zboží, které se hokeji podobá, byť někdy třeba i trochu vzdáleně…

Devatero hokejových zastavení - O zlato na domácím ledě - Miloslav Jenšík

Hokejové legendy - Síň slávy českého a českolovenského hokeje - Miloslav Jenšík

Jaromír Jágr - Hledání nebe - Jaromír Jágr; Pavel Loněk
Člověk Jágr - Příběh gladiátora - Petr Čermák

 

 

 

 

Bob a Bobek kšiltovka - Vladimír Jiránek

Nejprodávanější kniha posledních let má nástupce.

Kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou se vloni před Vánoci skutečně prodalo rekordní množství, tvrzení vydavatele, že jde o nejprodávanější knihu posledních let, můžeme z praxe u nás v knihkupectví potvrdit. Prodali jsme stovky kusů. Běžně, když nějakého titulu prodáme desítky kusů, tak už je to bestseller. Počet prodaných Knih Vaříme s Láďou Hruškou můžeme porovnat snad jen s knihou Zmizelé Vrchlabí, nicméně sami chápeme, že jde o knihy neporovnatelné. Dnes už vyprodanou knihu o historii Vrchlabí chtěla mít v knihovně téměř každá rodina z našeho města.

Zato kuchařku od Ládi Hrušky jakoby vlastně skoro nikdo nechtěl. Sice si ji k pokladně přinesly zmíněné stovky obyvatel města a okolí, ovšem z nich asi tak dvě třetiny nezapomněly zdůraznit, že kniha není pro ně, ale pro babičku/maminku/tchyni. Zajímavé, koupi žádné jiné knihy (včetně všelijakých kámasúter a všmožných odstínů šedi), nemají obvykle zákazníci potřebu zdůvodňovat. Předpokládat lze tedy, že pod vánočními stromky bylo mnoho, protentokrát nefalšované, radosti.

Ale to už je více než čtvrt roku stará historie. Mezitím se televize Nova, která kuchařku Ládi Hrušky doslova „udělala“, s autorem rozešla (nebo on s ní, nemáme v tom jasno, bulvární tisk nečteme), ale velmi dobře ví, že železo je třeba kout, dokud je žhavé, o knize, které jí vydělala milióny nemluvě (ano, zazanamenali jsme drby z branže, že autor podepsal pro něj nevýhodnou smlouvu, a proto prý drtivou většinu zisků z prodeje knihy inkasovala televize). A tak dnes vyjde nástupce knihy Vaříme s Láďou Hruškou, tentokrát pod názvem Vaříme s Novou. Dá se předpokládat, že masáž na obrazovce Novy bude stejně masivní a knížka se bude ukazovat na kameru stejně tak jako minule denně v hlavním vysílacím čase. Však i distributor knihy nám napsal, že dnes nebude vyskladňovat nic jiného, než tuto kuchařku, tedy vypadá to, že objednávky od knihkupců jsou kulantní.

V případě první – předvánoční – knihy jsme tady u Knihkupce měli vynikající odhad. Nakoupili jsme na naše poměry přímo strašlivé množství této kuchařky a modlili se, aby nám na skladě nezůstal nějaký pomníček (jako třeba v případě knihy J.K.Rowlingové Prázdné místo, která se přes optimistické očekávání na českém trhu nechytla a dnes nám slouží desítky neprodejných kusů tohoto díla jako nohy od stolu, však se k tomu svou tloušťkou připomínající cihlu, či spíše tvárnici, svkěle hodí). Ovšem odhad byl správný, a tak jsme v jednu chvíli, kdy nikde po celém Česku nebyl ani kus, vesele posílali naše dostatečné zásoby této knihy na všechny strany, od Aše po Lanžhot. Pro náš eshop to byla zatěžkávací zkouška, kterou jsme ovšem s přehledem zvládli.

Co se ovšem týče dnes vydávaného nástupce, jsme skeptici. Neobjednali jsme ani třetinu kusů oproti první knize. Nejsou Vánoce. Opakovaný vtip není vtipem. Nastavovaná kaše bývá obvykle řídká. Pomocí masivního marketingu se dá poprvé prodat i podřadné zboží, ale podruhé už lidé na špek neskočí. Toto si myslíme. Budeme mít dobrý odhad i nyní, anebo se mýlíme?

Vaříme s Láďou Hruškou levně a chutně - Láďa Hruška

Levně a chutně vaříme s Novou - Televize Nova