Monthly Archives: Březen 2017

Naše kolegyně Iva z nás v knihkupectví čte nejvíce a má pro vás další minirecenci knihy, kterou právě dočetla.

Od chvíle, kdy tato kniha dorazila k nám do knihkupectví, jsem po ní pokoukávala, nerozhodná, jestli se do ní mám pustit.

Námět knihy – reality show, která se zvrhe v boj o holé přežití, mě docela lákal. Nakonec jsem neodolala. Leč přišlo zklamání, čekala jsem mnohem víc.

Zajímavý námět, hezky vykreslené prostředí, kniha se i příjemně četla. Ale to je asi tak všechno. Přišlo mi, že autorka jako by klouzala po povrchu, nepouštěla se do žádné situace hlouběji. I prozření hlavní hrdinky, že teď už nejde o hru, ale realitu, bylo poměrně nijaké a vzaté šupem.

První polovina knihy je docela zajímavá, čtenář se dozví pár zajímavostí o tom, jak se tyto pořady vlastně dělají. Líbilo se mi, jak je tam krásně ukázáno, jak snadno jde manipulovat s diváky u televizních obrazovek pomocí trochy střihačské práce. Ale druhá polovina už je taková klasická apokalypsa, jak ji všichni známe z televizních seriálů. A právě pro fandy tohoto žánru by kniha mohla být zajímavá.   Poslední

Naše knihkupkyně Iva, která je zde u Knihkupce nejpilnějším čtenářem, opět přečetla nějaké knihy a ráda se s vámi podělí o své dojmy.

Němý křik

Pět lidí má na svědomí ohavný zločin. Když začnou jeden po druhém umírat, začnou zbývající panikařit. Nepohřbili snad své tajemství dostatečně hluboko? Nebo je to jen nezvyklá náhoda? Detektiv Kim Stoneová musí pátrat v minulosti, aby dopadla vraha.

Ďábelské hry

Jak se postavit k případu, když víte, že oběť je zároveň i pachatel brutálního znásilnění? A jak je možné, že v sobě znásilněná žena vzala takovou sílu a po letech se postavila muži, který ji ve vzpomínkách tak trýznil? Tady je za oponou ještě jiný hráč, loutkář, který využívá oběti trestných činů, aby si vyzkoušel svůj zvrhlý experiment.

Tahle detektivka mě vyloženě baví. Asi proto, že jsem si ihned oblíbila inspektorku Kim Stoneovou. Je inteligentní, bystrá a taky trochu asociální. A nijak ji to netrápí. Na první pohled chladná a odměřená, ale čím déle čteme, tím víc ji máme rádi. Když zrovna nehoní vrahy, snaží se péct doma koláčky. A moc jí to nejde. Nebo adoptuje opuštěného psa, i když to není ani trochu rozumné.  Navíc je vtipná. Právě takové věci z ní dělají postavu, kterou si musíte oblíbit.

Zatím jsem přečetla oba díly a už se nemůžu dočkat dalšího. Je to napínavé  i bez litrů krve a extrémě drastických scén. Autorka také umí postupně zvyšovat napětí a perfektně vykreslit postavy, což mám na knížkách moc ráda 🙂

20170316_132408