Výrobci kalendářů jsou takoví tradiční optimisté. Větší optimisté byli jen komunisté, kteří mysleli na pětiletky dopředu. Kalendářisté oproti nim myslí dopředně jen na jeden rok. Ale i tak.  Takže pár dní po Silvestru už makají na kalendářích na další rok a někdy zjara už mají hotovo. První kalendáře na rok 2016 jsme tak naskladnili už někdy v dubnu a nyní se do obchodů valí první větší kalendářová vlna. Další, asi ještě větší vlna, zaplaví prodejny na konci léta.

Někteří zákazníci se upřímně diví, že ačkoliv ještě nebyli na dovolené, tak nám v obchodě visí kalendáře na příští rok. Jeden zákazník se nám svěřil, že mu ty kalendáře u nás v knihkupectví na zdi visící zkazily náladu, protože mu připomněly, že je už zase půl roku z roku v (no, víte kde). Jiní zákazníci k našemu údivu kupují kalendáře na příští rok už nyní. Proč ten údiv? Upřímně řečeno, ani moc nepočítáme s tím, že by se ty kalendáře, které nám zdobí v knihkupectví stěny, už nyní prodávaly. Bereme je spíše jako hezkou dekoraci a počítáme s tím, že jejich čas teprve přijde někdy na podzim či v zimě. Ale přesto: někteří lidé si ty kalendáře kupují už teď. Myslíme, že víme proč: nyní je nabídka kalendářů opravdu nejširší a počítáme, že maximálně někdy v půli září se vyprodají první z nich a v listopadu či prosinci už bude výběr poloviční. Vydavatelé kalendářů totiž obvykle vyprodané tituly nedotiskují, šlo by o velké riziko v případě tohoto specifického zboží, které má o Silvestru cenu stovku a prvního ledna korunu. Tedy nákup kalendáře s půlročním předstihem je z tohoto důvodu pochopitelný. Ale stejně: kam ti lidé ty kalendáře uloží? Nezapomenou, kam je dali? Najdou je v prosinci? Nebo až za rok?

Tak jako tak: Sice se říká, že Boha člověk nejlépe pobaví, když se mu svěří se svými plány, což výrobci kalendářů tak nějak dělají. Svěřují se s plánem, že svoje rok předem vytištěné zboží prodají, že po celý příští rok nespadne na Zemi žádný meteorit, že nějaký magor s červeným tlačítkem neodpálí atomovku a že supervulkán pod Yellowstonským národním parkem bude stále ještě předvádět gejzíry a nikoliv spektakulární výbuch.

Bůh se možná nad jejich plány bohovsky baví. Anebo si říká: „Ještě pár tisíc let vám dám, vy odvážní pošetilci. Když jste se nenechali vystrašit Mayským kalendářem a kalendáře na rok 2012 byly připraveny rok předem jako ostatně každý jiný rok, tak vás, odvážné, nechám být. Ale toho Nostradama, toho byste si přečíst měli!“

Jarní pražský knižní veletrh je zdárně za námi. Kdysi dávno šlo o akci především pro nalezení nových obchodních partnerů a příjemné setkání mezi lidmi z branže. Dnes už jde jen o to, aby zákazníci, někteří vybaveni i taškami s kolečky, nakoupili co nejvíce knih s co největší slevou. Nakladatelé jim samozřejmě vycházejí vstříc, a tak mnozí z nich prodávají knihy konečným zákazníkům po jednom kuse výhodněji než svým velkoobchodním zákazníkům aka knihkupcům po krabicích. Jsme sice klidní a nad věcí, přesto ale na tento blešák už mnoho let nejezdíme, žádné nové obchodní partnery tam stejně nenajdeme a kolegové z branže jsou zaujati především tím, aby prodali příchozím co nejvíce knih se slevou, takže ani na nějaké delší hovory s nimi není čas. No, a navíc bychom se stejně rozčílili, když bychom viděli, jak jsou knihy tam na výstavišti degradovány do pozice housek, které je třeba prodávat po paletách.

Naši hokejisté skončili bramboroví. Jak se dá odvodit z toho, že v posledních dvou zápasech nevstřelili ani gól, tak evidentně na víc neměli. Škoda. Nejenom z toho důvodu, že bychom jim úspěch přáli, ale kvůli tomu, že pakliže se vyhraje, tak se tradiční ročenka k hokejovému mistrovství, která již brzy vyjde, prodává několikrát lépe než v letech neúspěšných.

Na druhou stranu, hokejové mistrovství vlilo novou krev do žil Bobovi a Bobkovi, a tak se dá čekat, že jak knihy s nimi, tak i různé další předměty od samolepek k plyšákům chytnou nový dech a budou konkurovat zámořským hrdinům dětských pokojíčků, od Zvonilky až k Batmanovi. Škoda jen, že momentálně nemůžou svoji aktuální popularitu naplno využít. Všelijaké propagační předměty k pražskému mistrovství by byly, ale kniha není na trhu nyní žádná. Prý kvůli tradičním dědickým průtahům, tak jako tomu bylo u knih od Jaroslava Foglara, které kvůli tahanicím o autorská práva tak dlouho nevycházely, až dnes už skoro nikoho nezajímají. Či jak je tomu aktuálně i u Krtečka od Zdeňka Milera, jehož knihy a všelijaké další zboží je sice na trh masivně chrleno, ale dědicové se stále handrkují a je asi jen otázkou času, než soud chrlení nějakým předběžným opatřením zatrhne.

Poslední týdny jsou, co se nakladateli mocně propagovaných novinek týká, ve znamení pokračování dříve úspěšných sérií či nových knih osvědčených autorů. Policie od Jo Nesboho je na trhu už pár týdnů a i v našem knihkupectví jde o nadprůměrně úspěšný titul. Prý jde o poslední případ detektiva Harryho Holea, což nás mrzí. Takových sérií, které kvalitativně neupadávají, je třeba. Nicméně, dobré je i skončit na vrcholu. A to se zde zjevně podařilo. Opačným případem totálního propadáku je přes mocnou propagaci v televizních zprávách nová kuchařka televize Nova, která má navazovat na předvánoční hit Vaříme s Láďou Hruškou. My tedy nevíme, jak jinde. Třeba jiní knihkupci jsou úspěšnější. Ale my si drbeme hlavu, že i přesto, že jsme byli k této nastavované kaši skeptičtí, nechali jsme se nakonec obchodním zástupcem nakladatele přesvědčit k navýšení naší původně skromné objednávky. Ono se to prodá. Třeba o Vánocích. Nebo možná už v létě, kdy navštíví naše knihkupectví turisté z venkova. Ale budou to dlouho blokované peníze, zdá se. Stejně rozpačitě zatím naši zákazníci přijímají novou povídkovou knihu Michala Viewegha. Domnívali jsme se, že budou více zvědaví na to, zda se po jeho nemoci alespoň přiblíží k bývalé lehkosti pera. Zatím ovšem zvědavost pokulhává. Stejně tak zatím pokulhávají prodeje nové grilovací kuchařky Zdeňka Pohlreicha. Moc se tomu nedivíme. Vyprodukoval jich už několik, a tak nám uniká smysl mít doma ještě jednu další. Které knihy z osvědčených sérií naše očekávání splňují? Dětské. Je to tak, na sobě lidé šetří, na dětech nikoliv. A tak vivat sérii knih pro dívky o Aničce od Ivany Peroutkové a sérii knih pro chlapce o Malém Poseroutkovi od Jeffa Kinneyho.

Blíží se léto, a tak se nakladatelé budou snažit udat turistické průvodce. Dají se tedy čekat výhodné akce na tento artikl. Zajímavé slevy nyní nabízí nakladatelství Jota na průvodce z řady Rough Guides.

Více průvodců Rough Guides v akci máme zde.

Chtějí se na akci, která se už měsíc omílá v médiích horem dolem, přiživit všichni, jejichž podnikání se hokeji podobá jen velmi, velmi vzdáleně?

Tak určitě.

Takže tu máme elektroobchody, které nabízejí k telebedýnkám zdarma pivo, supermarkety, z nichž každý má nějaké to své vlastní mistrovství, hračkárny, které zničehonic zaplavili plyšáci Boba a Bobka, vietnamské večerky, které rozšířily svůj sortiment o české vlajky, pivovary, které se snaží marketingově prokomunikovat jejich značku piva jako tu absolutně nejhokejovější, a, samozřejmě, hospody. Významná část hospod si nakoupila nové telebedýnky. A vlajky. Nějaká možná i plyšové Boby a Bobky ku vystavení na výčep. Tam nad ty cedulky s logy všech těch nejhokejovějších piv.

Naše podnikání má s hokejem o mnoho víc společného. Tak třeba takto v dubnu až květnu jsme v postavení mimo hru. Absolutním. Tyhle dva měsíce jsou totiž od jakživa pro knižní byznys nejméně přívětivé. Tržby klesají až k bodu mrazu. Jsou u ledu. Častěji než v průběhu roku vyhazujeme naše zaměstnance na zakázané uvolnění. Není jich v obchodě třeba, tak ať se prolétnou do volného prostoru, třeba i přes celé hřiště. Květen je také obdobím velmi tvrdých faulů. Kromě hokejového mistrovství vrcholí i pražský knižní veletrh a nakladatelé a knižní distribuce si servítky zrovna neberou. Provozují hlavně nesportovní chování, když na veletrhu prodávají knihy s obrovskými slevami levněji veletržním zákazníkům než svým celoročním obchodním partnerům, tedy knihkupcům. A možná ani nevědí, že si tím dávají vlastní góly, protože tím cenovým podlézáním říkají všem okolo, že jejich zboží nemá vlastně žádnou cenu.

Jak vidíte, tak náš knižní byznys má s hokejem rozhodně více společného, než třeba hospody, protože těch se v době mistrovství světa postavení mimo hru, zakázaná uvolnění, ba ani fauly, netýkají. Možná tak prodloužení. To by se jim přiznat dalo.

Takže i my se pokusíme přiživit a vyložíme zde do tohoto výkladu zboží, které se hokeji podobá, byť někdy třeba i trochu vzdáleně…

Nejprodávanější kniha posledních let má nástupce.

Kuchařky Vaříme s Láďou Hruškou se vloni před Vánoci skutečně prodalo rekordní množství, tvrzení vydavatele, že jde o nejprodávanější knihu posledních let, můžeme z praxe u nás v knihkupectví potvrdit. Prodali jsme stovky kusů. Běžně, když nějakého titulu prodáme desítky kusů, tak už je to bestseller. Počet prodaných Knih Vaříme s Láďou Hruškou můžeme porovnat snad jen s knihou Zmizelé Vrchlabí, nicméně sami chápeme, že jde o knihy neporovnatelné. Dnes už vyprodanou knihu o historii Vrchlabí chtěla mít v knihovně téměř každá rodina z našeho města.

Zato kuchařku od Ládi Hrušky jakoby vlastně skoro nikdo nechtěl. Sice si ji k pokladně přinesly zmíněné stovky obyvatel města a okolí, ovšem z nich asi tak dvě třetiny nezapomněly zdůraznit, že kniha není pro ně, ale pro babičku/maminku/tchyni. Zajímavé, koupi žádné jiné knihy (včetně všelijakých kámasúter a všmožných odstínů šedi), nemají obvykle zákazníci potřebu zdůvodňovat. Předpokládat lze tedy, že pod vánočními stromky bylo mnoho, protentokrát nefalšované, radosti.

Ale to už je více než čtvrt roku stará historie. Mezitím se televize Nova, která kuchařku Ládi Hrušky doslova „udělala“, s autorem rozešla (nebo on s ní, nemáme v tom jasno, bulvární tisk nečteme), ale velmi dobře ví, že železo je třeba kout, dokud je žhavé, o knize, které jí vydělala milióny nemluvě (ano, zazanamenali jsme drby z branže, že autor podepsal pro něj nevýhodnou smlouvu, a proto prý drtivou většinu zisků z prodeje knihy inkasovala televize). A tak dnes vyjde nástupce knihy Vaříme s Láďou Hruškou, tentokrát pod názvem Vaříme s Novou. Dá se předpokládat, že masáž na obrazovce Novy bude stejně masivní a knížka se bude ukazovat na kameru stejně tak jako minule denně v hlavním vysílacím čase. Však i distributor knihy nám napsal, že dnes nebude vyskladňovat nic jiného, než tuto kuchařku, tedy vypadá to, že objednávky od knihkupců jsou kulantní.

V případě první – předvánoční – knihy jsme tady u Knihkupce měli vynikající odhad. Nakoupili jsme na naše poměry přímo strašlivé množství této kuchařky a modlili se, aby nám na skladě nezůstal nějaký pomníček (jako třeba v případě knihy J.K.Rowlingové Prázdné místo, která se přes optimistické očekávání na českém trhu nechytla a dnes nám slouží desítky neprodejných kusů tohoto díla jako nohy od stolu, však se k tomu svou tloušťkou připomínající cihlu, či spíše tvárnici, svkěle hodí). Ovšem odhad byl správný, a tak jsme v jednu chvíli, kdy nikde po celém Česku nebyl ani kus, vesele posílali naše dostatečné zásoby této knihy na všechny strany, od Aše po Lanžhot. Pro náš eshop to byla zatěžkávací zkouška, kterou jsme ovšem s přehledem zvládli.

Co se ovšem týče dnes vydávaného nástupce, jsme skeptici. Neobjednali jsme ani třetinu kusů oproti první knize. Nejsou Vánoce. Opakovaný vtip není vtipem. Nastavovaná kaše bývá obvykle řídká. Pomocí masivního marketingu se dá poprvé prodat i podřadné zboží, ale podruhé už lidé na špek neskočí. Toto si myslíme. Budeme mít dobrý odhad i nyní, anebo se mýlíme?

Myslím, že většina čtenářů je velmi zvědavá, jak se Michal Viewegh uvede poté, co prodělal těžkou nemoc. Viewegh už v mnoha rozhovorech líčil, jak mu následky nemoci ztěžují jeho práci a jeho posttraumatická deníková kniha Můj život po životě taktéž příliš nepřesvědčila. Proto je zvědavost a očekávání, jak a zda vůbec se Viewegh vrátí do hry, naprosto přirozené.

Nakladatelství Druhé město už oznámilo, že kniha Zpátky ve hře vyjde v květnu a zveřejnilo anotaci a náhled obálky.

„Nová kniha Michala Viewegha dostala název podle jedné ze třinácti povídek, která je i povídkou finální. Autor v nich svou oblíbenou postavu — Oskara — vystavuje kritickým životním momentům: manželskému stereotypu či nevěrám, ale také skoro jisté smrti. Stárnoucí hrdina ji sice přežije, ovšem záhy se ocitne ve víru těžkých následků. Jedním z nich je rozvod spojený s rozvratem Oskarových dosavadních jistot. Na povídkách teď znovu oceníme čtivost i spád a také další Vieweghovy tvůrčí přednosti, včetně ironie, melancholické grotesknosti a místy i překvapivě silné nadsázky. Stručně řečeno: nejpopulárnější český spisovatel je zpátky ve hře!“

Tak uvidíme. Sami jsme zvědavi, kam se Oskar, autorovo alter ego, posune, a doufáme, že nakladatelská anotace neklame a kniha bude vskutku čtivá, se spádem, ironická, melancholicky groteskní a plná nadsázky. A ne ufňukaná, vážná, sebelitující a těžkopádná, jaký byl dle mnohých kritiků Můj život po životě a jak se jeví sám autor v rozhovorech v posledních měsících (kupříkladu na DVTV).

Stieg Larsson přišel, viděl, napsal a ještě než si stihl užít slávu svého díla, tak zemřel. Prý měl v plánu napsat celých sedm knih o novináři Blomqvistovi a hackerce Salanderové, ale stihl napsat pouze tři. V nakladatelských a knihkupeckých kruzích se už nějaký čas šušká, že se pera chopí jiný autor a pokusí se na Larssonovo dílo navázat. Dnes vydalo nakladatelství Host tiskovou zprávu, která to šuškání potvrdila:

Čtvrtý díl světového fenoménu Milénium vyjde v českém překladu 27. srpna v nakladatelství Host pod názvem Dívka v pavoučí síti. Kniha byla za účasti nakladatelů a autora tento týden představena na knižním veletrhu v Londýně.  

Pokračování trilogie Stiega Larssona napsal na popud spisovatelova švédského vydavatele David Lagercrantz, novinář a autor bestsellerové biografie Já jsem Zlatan Ibrahimović. „Když jsem si znovu přečetl celé Larssonovo Milénium, uvědomil jsem si, jak je to komplexní dílo. Jak do sebe vše zapadá. Bylo těžké proniknout do této celistvosti a zároveň ji nenarušit. Musel jsem všechno absorbovat. Orientovat se v prostředí a vtělit se do jednotlivých postav. Nejjednodušší pro mě bylo pochopit Blomkvista, on je tak trochu moje alter ego,“ řekl Lagercrantz.

Čtvrtý díl série s Lisbeth Salanderovou a Mikaelem Blomkvistem vyjde na konci srpna k desátému výročí švédského vydání prvního románu Muži, kteří nenávidí ženy (česky Host 2008). Kniha Dívka v pavoučí síti vychází v češtině ve stejný den jako švédský originál a anglický překlad.

„Já sám patřím ke čtenářům, kteří kouzlu Larssonova Milénia zcela propadli, a samozřejmě i mé pocity spojené s vydáním pokračování jsou smíšené. Kromě smutku, že Stieg Larsson už nemohl ve svém příběhu pokračovat, pociťuji na jednu stranu obavu, že už to nebude ono, ale na druhou stranu se prostě nechci s Lisbeth a Mikaelem rozloučit a toužím se dozvědět, co se s nimi stane dál. Sám fakt, že byl napsán čtvrtý díl, je důkazem toho, jak silné postavy a podmanivý svět Stieg Larsson stvořil. Jsem šťastný a hrdý, že můžeme vydat pokračování tohoto fenoménu, který změnil moderní krimi literaturu, a jsem přesvědčen, že David Lagercrantz fanoušky Milénia nezklame,“ uvedl k českému vydání knihy ředitel nakladatelství Host Tomáš Reichel.

Práva na čtvrtý díl Milénia byla prodána do čtyřiceti zemí, v pětadvaceti z nich vyjde zároveň s originálem. Dosavadní trilogie vychází v padesáti zemích světa a prodalo se jí přes 80 milionů výtisků. Jen v České republice se čísla prodejů vyšplhala na čtyři sta tisíc.

Anotace:
Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět spolu
Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání.
Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná.
Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.

Tak co, bude to nastavovaná kaše nebo nový začátek? Uvidíme v srpnu.