Recenze od Ivy Janouškové

Kate O´Hareová, svérázná agentka FBI, se už pět let snaží polapit a zavřít do nejčernějšího vězení galantního lupiče a podvodníka Nicka Foxe. Ten jí stále uniká a Kate má navíc nepříjemný pocit že se jí tak trochu vysmívá. Copak si nějaký jiný lupič troufnul ukrást jí přímo pod nosem z jejího hotelového pokoje všechnu čokoládu?

Když jí znovu, po dalším vydařeném podfuku, zmizí přímo před očima, nastraží na něj vějičku, kterou nemůže podvoníček jeho formátu ignorovat. Zabralo to perfektně, akorát dopadení Nicka Foxe bylo trochu neobvyklé. Pro jistotu, aby jí opět nepláchl, ho tak trochu srazí autobusem. (Kdo jste již nějakou knihu od Janet Evanovich četl, víte že je to její oblíbený způsob trestání lumpů.) Nick vyvázne bez zranění a je konečně zatčen. Kate předá všechny materiály a důkazy nashromážděné za posledních pět let prokurátorovi. Její práce skončila a teď má před sebou velmi neuspokojivý úkol, zatýkat gang, co kopíruje a prodává filmy. Prostě nuda.

Ve chvíli kdy si Kate užívá víkend s rodinou, přijme telefonát, který ji doslova zvedne ze židle. Nick Fox zmizel. Vypařil se cestou k soudu tunelem ve zdi. Kate se okamžitě chce vydat po jeho stopě, nadřízení jí to ovšem nechtějí dovolit. Tak si vezme dovolenou a, když se jí ho během pár dnů podaří vypátrat na ostrově uprostřed moře, na který je už několik století zákaz vstupu ženám, poprosí svého otce (bývalého mariňáka, který umí člověka zabít na šestnáct způsobů obyčejnou pinzetou – mimochodem), jestli si s ní nechce užít rodinou dovolenou. Tatínek s radostí souhlasí, důchodu už má plné zuby a rád si opráší svoje dovednosti. Zorganizují noční let nad ostrovem, aby mohla Kate seskočit nepozorovaně na zapovězená místa.

Vše se podaří přesně podle plánu, Nicka najde na první pokus a překvapí ho u večeře v pohodlném srubu, jak si pochutnává na obřím steaku (nejen ženy, ale i maso je na tomto ostrově zakázáno). Než ho stačí zatknout, čeká ji ledová sprcha. U večeře s tím proradným lumpem sedí i její šéf Jessup a jeho nadřízený Bolton. Kate je v šoku. A je to ještě horší, než si myslela. Nickovi se podařilo přesvědčit její nadřízené, že by udělali chybu, kdyby ho zavřeli. Na svobodě jim přece může být daleko užitečnější. Pomůže FBI s chytáním větších lumpů než je on. A ke spolupráci je mu přidělená právě Kate. Rozkaz je rozkaz, a i když se jí to vůbec nelíbí, nakonec usoudí, že bude lepší mít ho pod dohledem, kdyby se náhodou pokusil podfouknout FBI a zmizet.

Prvním společným úkolem je Derek Griffin, podvodník, který zmizel chvilku před zatčením s pěti sty miliony dolarů. A FBI je chce pochopitelně zpátky, s ním nebo bez něj. Problém je, že nikdo neví, kde je on nebo peníze. Zapeklitý oříšek. Nick a Kate dají dohromady velmi nesourodý tým lidí a pustí se do akce. Podaří se jim najít ukradené peníze? Nebo je nakonec ukradne někdo jiný? A přestanou se ti dva někdy hádat? A co s tím vším má společného čokoláda Toblerone?

Na nás v knize čeká spousta vtipných situací, komických střetů a především spousta zábavy s úžasnými hlavními hrdiny. Nick je šarmantí a pohledný, a když náhodou nedokáže utéct, tak se z prekérní situace vymluví. Kate je pořádně od rány a miluje jídlo a zbraně a svými schopnosti strčí kdejakého chlápka do kapsy.

Jestli se vám líbili Dannyho parťáci nebo Leonardo DiCaprio ve filmu Chyť mě, když to dokážeš, tak se vám Podfuk bude líbit taky.

Podfuk je vtipný, oddechový a nehraje si na nic co není. Jediný záměr je pobavit a potěšit čtenáře, což se myslím povedlo na výbornou. Chtělo se mi napsat „ideání kniha na letní odpočinek“, ale při délce 250 stran, a vzhledem k tomu, že knihu nejspíš budete chtít zhltnout jedním dechem, už jen proto, abyste se dozvěděli, jak to s těmi dvěma dopadne, musím říct, že je to „ideální kniha na deštivý víkend“.

Recenze od Marty

„Řeknete-li Kašlu na to, jedná se o projev vrcholné duchovní aktivity, neboť se vzdáváte nikam nevedoucího boje se životem a necháváte se unášet přirozeným rytmem života.“ John C.Parkin

Končila zima, začínala jar, vtáčiky spievali, kvietky kvitli a mňa všetko štvalo. Všetci ma štvali. Ja som sa štvala. Prečítala som si: „Tak si zanadávaj, nahlas, tri krát za sebou, je to oslobodzujúce!“ Což o to, fungovalo to, pomohlo to, ale ostalo mi to. V mojom okolí sa pohybuje dieťa, ktoré sa učí hovoriť, a ak by jeho prvé slová boli slovensky a ešte by oslobodzovali, tváriť sa nenápadne by ma nezachránilo.

Začala som teda hľadať iné oslobodzujúce riešenie až som objavila chytrácku knižku. Nemám rada tento druh literatúry, ale skúsila som ju čítať ako alternatívnu liečbu. Knižku napísal John C.Parkin a volá sa Kašli nato! Uleví se ti  je preložená z angličtiny, a áno, TAM SA VOLÁ INAK.

Knižka je rozdelená na niekoľko kapitol, ktoré si autor vytvoril ako akési tematické bloky. V nich nás učí pochopiť samých seba, podstatu našich starostí. On to volá moc krásne- listujeme albem svého života. Pán Parkin sa nám snaží vysvetliť pomocou príbehov, príkladov a iných zamyslenia nutných informácií, ako inak sa dá pozerať na svet, ako sa popasovať so situáciami, ktoré nám prináša. Chce, aby sme sa uvoľnili, našli vnútornú radosť, bez vonkajších podnetov. Čo sa môže zdať ťažké, ale ide to a prekvapivo ľahko. Musíte to len skúsiť.

Zaujímavý je postoj Kašli na to v láske a vzťahoch, v mnohom pripomína zamilovanosť, ale len do určitých momentov samozrejme. Chce, aby sme sa vykašlali napríklad aj na peniaze a ich hromadenie, ak sa vám to vyslovene nedarí. Na trápenie nad neriešiteľnými situáciami, ktoré prináša život. Je lepšie svet akceptovať taký aký je.

Mňa osobne najviac ovplyvnila časť, ktorá sa týka takzvanej pozície mierumilovného baránka. Po prečítaní tejto knižky som sa vykašlala na pokusy urobiť zo seba kópiu Boha. Kašlem na snahy byť niekým lepším, som tým kým som. A cítim sa slobodnejšia, šťastnejšia a už nemám potrebu robiť svet lepším miestom. Taktiež mi ako večnému plánovačovi veľmi jasne a rozumne vysvetľuje prečo si nerobiť plány a netrvať na svojich stanovených cieľoch.Je potreba zdeliť vám, že Čchi-kung a práca s vnútornou energiou je prepletaná celou knižkou.

Pôvodne som mala pocit, že nie som cielovka tejto knižky a práve preto, že na mne zanechala nejaké následky dodnes, si myslím, že nemá cielovku, mal by si ju prečítať každý koho niečo trápi a chce sa naučiť ako to nechať prejsť nepozorovane okolo seba, a riešiť to až v prípade, že sa to vráti a osloví vás to menom… ak to môžem takto napísať.

Kedy dozrel ten správny čas po prečítaní knižky, kedy som pochopila, že funguje?

Pozerala som dohora na oblohu, bola modrá, tej zvláštnej oblohovo modrej farby, plávali na nej Cumulusi bez ďalšieho plánu, v sluchátkach hral song od Pink, vraj mám vydržať. Všetko bolo tak záhadne fajn, ač tučná, s ohryzenými nechtami, starnúca. Proste som tam tak sedela pred Slaviou, usmievala sa, a všetkých okolo tým desne štvala. Kiež by sa vedeli oslobodiť.