Nakladatelství Knižní klub je fikané. Kupříkladu v rámci propagace knihy Marťan vydalo takovou miniknížečku s několika prvními stránkami zdarma. Ta se bůhvíjak ocitla na mém záchodě, a když mi tam po několika týdnech od přinesení brožurky mezi záchodové čtivo kleknul telefon, tak jsem se bezradně rozhlédl, přemýšlel, jak se zabavím, a, hle, tu by něco bylo.
Vzal jsem tedy miniknížečku, začetl se, těch prvních několik stránek zdarma zhltl jako pes buřta, a zatoužil číst dál. Ještěže jsem tím knihkupcem, tedy hned na další den jsem si mohl celou knihu vypůjčit z knihkupectví a v četbě o té napínavé misi na Marsu pokračovat.
Hned od začátku mě přepadly dvě myšlenky. 1) Nutno přečíst, než přijde v říjnu do kin film Ridleyho Scotta s Mattem Damonem natočený podle této knihy. 2) Jestlipak bude autor Andy Weir odvážný a kniha skončí realisticky, tedy tak, že astronautovi uvízlému na Marsu dojde za půl roku jídlo a zhyne bídně hlady či zda dojde k happy endu, samozřejmě po jedné až dvou písečných bouřích a třech technických závadách, jak už to tak bývá?
A vývoj myšlenek přes čtení až po dočtení knihy? 1) Přečteno na jeden zátah, což se mi už dlouho nepodařilo. Konkrétně od 20. srpna 2015 19:00 do 21. srpna 2015 2:00. Napínavých šest hodin. Kino bude asi kratší. Tedy díky tomu, že jsem přečetl ještě před tím, než bych kvůli filmu věděl, jak to dopadne, jsem si užil delší časový úsek zábavy. 2) To si myslíte, že budu spoilerovat a vyplivnu sem konec knihy a asi i filmu? A myslíte si, že takový herec jako Matt Damon skončí hlad a žízniv s životem vyprchajícím z jeho těla někde na marsovské poušti?
Překvapilo mě, že jsem knihu dal na jeden zátah. Autorův styl psaní není nijak výjimečný, kniha neobsahuje ani nějak extra hluboká lidská moudra, kniha sice v rovinách „astronaut sám na Marsu„, „NASA a její pokusy jej zachránit ze Země“ a „dalších 5 astronautů, kterým se na začátku příběhu podařilo z Marsu prchnout a jsou na cestě k Zemi“ plyne svižně, ale neobsahuje žádné překvapivé zvraty, díky kterým mnozí jiní autoři drží čtenáře v patřičném napětí. Ani očekávání konce, ať už může být jakýkoliv, není to, co by drželo čtenářovu pozornost. Nakonec jsem na to ale přišel. U knihy mě držela rovina „astronaut sám na Marsu“, ten jeho boj o život, vynalézavost, s jakou mění palivo na vodu a vodu na kyslík a lejna na hnojivo a brambory k jídlu na brambory k pěstování dalších brambor. Sice jsem ani zbla neporozuměl popisu všelijakých chemických reakcí, poměru prvků a potenciálu výbuchu, ale to mi nebránilo v tom si tuto rovinu, stylizovanou do astronautova deníku, patřičně užít. A to až tak, že jsem se přistihl, že další roviny příběhu tak nějak lehce přeskakuji či alespoň čtu ledabyleji než ten astronautův deník. Ono to je asi i logické, že tato část knihy je vychytanější než ty ostatní. Autor Andy Weir dle informací na předsádce knihy pracuje jako softwarový inženýr, a tak je asi v pořádku, že mu od ruky lépe jdou pasáže plné technických a chemických informací, než ty, které popisují milostné napětí na lodi z části příběhu o astronautech, kterým se podařilo z Marsu prchnout.
Přečíst si Marťana ještě před tím, než přijde do kin, je určitě dobrý nápad. Pakliže se na knihu vrhnete až poté, co shlédnete film, nezbývá po odhalení konce příběhu nic moc extra zajímavého vyjma asi třetiny knihy tvořené astronautovým deníkem. Takže směle do toho, ať si užijete alespoň těch 6 hodin napětí dříve, než vám to Ridley Scott s Mattem Damonem zredukují na dvě hodiny plné počítačových efektů a (zřejmě) prázdné toho, abyste se mohli ponořit do dlouhých minut sofistikovaného popisu na téma, jak vyrobit z paliva vodu a přitom nevybuchnout.
Obchod knihami
Napsat komentář