Jarní pražský knižní veletrh je zdárně za námi. Kdysi dávno šlo o akci především pro nalezení nových obchodních partnerů a příjemné setkání mezi lidmi z branže. Dnes už jde jen o to, aby zákazníci, někteří vybaveni i taškami s kolečky, nakoupili co nejvíce knih s co největší slevou. Nakladatelé jim samozřejmě vycházejí vstříc, a tak mnozí z nich prodávají knihy konečným zákazníkům po jednom kuse výhodněji než svým velkoobchodním zákazníkům aka knihkupcům po krabicích. Jsme sice klidní a nad věcí, přesto ale na tento blešák už mnoho let nejezdíme, žádné nové obchodní partnery tam stejně nenajdeme a kolegové z branže jsou zaujati především tím, aby prodali příchozím co nejvíce knih se slevou, takže ani na nějaké delší hovory s nimi není čas. No, a navíc bychom se stejně rozčílili, když bychom viděli, jak jsou knihy tam na výstavišti degradovány do pozice housek, které je třeba prodávat po paletách.
Naši hokejisté skončili bramboroví. Jak se dá odvodit z toho, že v posledních dvou zápasech nevstřelili ani gól, tak evidentně na víc neměli. Škoda. Nejenom z toho důvodu, že bychom jim úspěch přáli, ale kvůli tomu, že pakliže se vyhraje, tak se tradiční ročenka k hokejovému mistrovství, která již brzy vyjde, prodává několikrát lépe než v letech neúspěšných.
Na druhou stranu, hokejové mistrovství vlilo novou krev do žil Bobovi a Bobkovi, a tak se dá čekat, že jak knihy s nimi, tak i různé další předměty od samolepek k plyšákům chytnou nový dech a budou konkurovat zámořským hrdinům dětských pokojíčků, od Zvonilky až k Batmanovi. Škoda jen, že momentálně nemůžou svoji aktuální popularitu naplno využít. Všelijaké propagační předměty k pražskému mistrovství by byly, ale kniha není na trhu nyní žádná. Prý kvůli tradičním dědickým průtahům, tak jako tomu bylo u knih od Jaroslava Foglara, které kvůli tahanicím o autorská práva tak dlouho nevycházely, až dnes už skoro nikoho nezajímají. Či jak je tomu aktuálně i u Krtečka od Zdeňka Milera, jehož knihy a všelijaké další zboží je sice na trh masivně chrleno, ale dědicové se stále handrkují a je asi jen otázkou času, než soud chrlení nějakým předběžným opatřením zatrhne.
Poslední týdny jsou, co se nakladateli mocně propagovaných novinek týká, ve znamení pokračování dříve úspěšných sérií či nových knih osvědčených autorů. Policie od Jo Nesboho je na trhu už pár týdnů a i v našem knihkupectví jde o nadprůměrně úspěšný titul. Prý jde o poslední případ detektiva Harryho Holea, což nás mrzí. Takových sérií, které kvalitativně neupadávají, je třeba. Nicméně, dobré je i skončit na vrcholu. A to se zde zjevně podařilo. Opačným případem totálního propadáku je přes mocnou propagaci v televizních zprávách nová kuchařka televize Nova, která má navazovat na předvánoční hit Vaříme s Láďou Hruškou. My tedy nevíme, jak jinde. Třeba jiní knihkupci jsou úspěšnější. Ale my si drbeme hlavu, že i přesto, že jsme byli k této nastavované kaši skeptičtí, nechali jsme se nakonec obchodním zástupcem nakladatele přesvědčit k navýšení naší původně skromné objednávky. Ono se to prodá. Třeba o Vánocích. Nebo možná už v létě, kdy navštíví naše knihkupectví turisté z venkova. Ale budou to dlouho blokované peníze, zdá se. Stejně rozpačitě zatím naši zákazníci přijímají novou povídkovou knihu Michala Viewegha. Domnívali jsme se, že budou více zvědaví na to, zda se po jeho nemoci alespoň přiblíží k bývalé lehkosti pera. Zatím ovšem zvědavost pokulhává. Stejně tak zatím pokulhávají prodeje nové grilovací kuchařky Zdeňka Pohlreicha. Moc se tomu nedivíme. Vyprodukoval jich už několik, a tak nám uniká smysl mít doma ještě jednu další. Které knihy z osvědčených sérií naše očekávání splňují? Dětské. Je to tak, na sobě lidé šetří, na dětech nikoliv. A tak vivat sérii knih pro dívky o Aničce od Ivany Peroutkové a sérii knih pro chlapce o Malém Poseroutkovi od Jeffa Kinneyho.
Blíží se léto, a tak se nakladatelé budou snažit udat turistické průvodce. Dají se tedy čekat výhodné akce na tento artikl. Zajímavé slevy nyní nabízí nakladatelství Jota na průvodce z řady Rough Guides.
A máme tu pondělí. Obvyklý den určený k tomu, abychom se podívali na novinkové newslettery našich dodavatelů a mrkli se, co příští týden vyjde nového či staronového. Samozřejmě, zákazníci mají vždy přednost před newslettery dodavatelů, takže někdy se k této činnosti dostaneme ve středu a někdy nikdy.
Činnost je to vpodstatě monotónní. Můžeme vsadit dolar proti fazoli, že každý týden se mezi těmi desítkami knižních novinek nacházejí určité typické typy titulů. A že si opět hlavu ukroutíme nad sníženou kreativitou nakladatelských pracovníků, kteří vytvářejí popisky ke knihám, tedy takzvané anotace.
Abyste věděli, jak to funguje: někdo někde v nakladatelství sesmolí krátký popis knihy, ten pak spolu s náhledem obálky a dalšími informacemi putuje do databází knižních distributorů a z databáze knižního distributora se text přesune na stránky (téměř) všech knižních eshopů. A tak můžete téměř na každé webové stránce, kde se prodávají knihy, číst úplně stejný text, který má nabízenou knihu přiblížit. Pravda, někteří prodejci (jako třeba my, když je čas) se snaží anotace přepsat a přepracovat kvůli optimalizaci webových stránek pro vyhledávače (Googlu se moc nelíbí, když více stránek obsahuje stejný text a ty, na kterých se text ocitl později – což jsou z logiky věci všichni kromě nakladatele knihy – penalizuje posunem ve vyhledávání kamsi na padesátou šestou stránku). Toto leze ovšem udělat z důvodu, že čas není nekonečný (a pakliže bychom ten náš vyplýtvali na tuto činnost, tak bychom měli opravdu smutný život), jen u malého procenta titulů. Takže jestli máte pocit, že popisky ke knihám do eshopů píše nějaký generátor náhodného textu, tak my ten pocit máme taky. Všimli jsme si zejména těchto dvou náhodně generovaných sousloví:
„Kniha, kterou právě držíte v ruce…,“. Fakt. U minimálně dvou, tří, pěti a někdy i více popisků knihy, které nakladatelé posílají do světa, začíná anotaci tato vskutku dementní fráze. To nemůžou napsat lidi, a právě proto tipujeme, že to je dílo toho generátora(u) náhodného textu. Kdo jiný by napsal do popisku, který má ve virtuálním prostředí internetu přiblížit zboží, od kterého zákazník vidí náhled obálky a maximálně tak ukázku z textu, slova „Kniha, kterou právě držíte v ruce…,“?
„Tato kniha se jistě zařadí do zlatého fondu české/světové/myslivecké/atd. literatury.“ I tento sebevědomý výrok obsahuje nejeden popisek knihy, zejména pak u naprosto neznámých a začínajících autorů.
Předpokládám, že ti, co ty texty píší, stejně vědí, že je nikdo nečte, takže proto zapínají ty generátory náhodného textu. Nebo se mýlím a vy, naši zákazníci, se řídíte při nákupu knih tím, co se píše v anotaci? Zeptáme se v dotazníku, prosíme vás o odpověď, poněvadž nás to opravdu zajímá.
A teď k těm typicky typickým typům titulů, které se dají mezi novinkami či dotisky nalézt téměř každý týden.
1) Nějaké ty memoáry či paměti či biografie nějaké té celebrity. Anebo neobyčejné příběhy nějakého doposud prostého a neznámého člověka, který se celebritou chce stát. Tento týden se zrovna urodilo: máme tu dotisk reportáže z dlouhé pěší cesty od Cheryl Stradeové, velebichli o Stevu Jobsovi od Waltera Isaacsona, životopis francouzsko – ruského umělce Gérarda Depardieua, hororové příběhy na téma „jak chutná soupeřovo rameno“ kousajícího fotbalisty Luise Suáreze a nakonec i životopis herečky Sophie Lorenové.
2) Dotisk či nové vydání nějakého toho už delší dobu postrádaného více či méně klasického titulu. Takže by to byl komplet Hunger Games, Setkání se smrtí od Joe Simpsona, Svět podle Garpa od Irvinga a veledílo Druhá světová válka od Winstona Churchilla.
3) Pakliže není zrovna úplně plonkový týden, tak i nějaký skutečný bestseller, na který se netrpělivě čeká. Obvykle jde o nějaký další díl nějaké už prověřené série. Jako je třeba Stalker od Larse Keplera či dvacátý díl Toulavé kamery.
4) Tituly, díky kterým víme, co zrovna letí mezi mládeží. Tento týden letí Violetta a Ledové království. Další týden poletí zas něco jiného.
5) Tituly, které nás opravdu zaujmou, a to ne proto, že bychom očekávali nějaký extra literární zážitek, ale proto, protože nabízí téma, které, alespoň pokud naše paměť sahá, nebylo zatím zpracováno, anebo jde o tak bizarní a menšinové téma, že nás zaujmou už pouhým názvem. Pro tento týden jsme pozvedli obočí nad knihami Štěkání – Zvuk psí řeči (ne že by všelijakých kynologických knih nebyly tuny, ale že by se nějaká z nich zabývala jen štěkáním? – na žádnou takovou si nepamatujeme), dále kniha Aby nemuseli nakonec žebrati o historii karlínské Invalidovny (to bude určitě zajímavé) a titul Jíst Spát Jít Jíst Spát Jít (zaujala nejenom jistá zvukomalebnost názvu tohoto titulu, ale i téma, kterým se zabývá – poutnictvím).
V týdnech, kdy se blíží nějaké výročí pak přibývají tituly, které 6) se zabývají nějakým aktuálním výročím. Kdybyste to nevěděli, tak nyní je výročí konce druhé světové války. My to víme proto, protože mezi novinkami tohoto týdne je kniha Květnové vítězství a koneckonců, už výše zmíněné Churchillovo šestisvazkové veledílo nevyšlo zrovna v tomto týdnu zajisté náhodou.
Obchod knihami
